Naposledy jsem se zanechal někde v oblacích mezi českým a bristkým vzdušným prostorem. Jak čtenáři předchozího příspěvku tuší, nebyl poslední večer v Praze bohatý na spánek, takže jsem se během letu nenudil. Tím pádem taky utekl rychle a mohl jsem pokračovat vlakem (z Gatwicku na stanici Victoria) a jedním (Victoria => King's Cross) i druhým (King's X => Old Street) metrem. Se dvěma kufry. A rýmičkou. Old Street je veselá stanice s labyrintem chodeb, ve kterém se občas ztrácím i teď (po půlroce pravidelného používání), takže jsem si první den vyšlápl asi 110 schodů, protože jsem nějak minul eskalátory (kufry i rýma pořád s sebou). V práci mě ale čekali, dali mi čaj a nějaký záložní počítač, takže jsem si mohl začít hrát.
Sotva jsem si trochu odpočinul, nastal čas sbalit kufry (dva, nezapomeňte) a vyrazit získat klíče k našemu novému bydlení. Cesta vedla znovu na stanici Old Street, tentokrát na její vlakovou část. Ta vypadá úplně stejně, jako ta metrová. Taky je pod zemí, jen tam jezdí trochu jiné vlaky.
Vzdělávácí okénko
Ono je to s Londýnským dopravním systémem vůbec takové všelijaké - kolejová doprava má 3-4 druhy (někde na jihu prý někdo viděl i tramvaje). Metro (místním jazykem underground nebo tube), které má 11 barevně odlišených linek (moje oblíbená je Waterloo - City), a jezdí většinou pod zemí. Zvláštní linkou, kterou někteří považují za zvláštní druh (proto 3-4) je DLR, Docklands Light Railway. Je nejnovější, narozdíl od ostatních klimatizovaná a nemá řidiče, takže jako jediná byla v provozu během stávky řidičů metra. Byla postavena za účelem spojení nové finanční čtvrti Canary Wharf a přilehlých novostaveb. Trošku větší než metro je tzv. Overground. Na všech mapách má stejnou oranžovou barvu, ačkoli má spoustu různých linek. Většinou spojuje různé linky metra nebo vede někam na předměstí. Jezdí většinou nad zemí. A potom jsou vlaky, které jezdí nad zemí i pod zemí a je to součást železničního systému (National Rail), která shodou okolností zajišťuje podstatnou část Londýnské městské dopravy. Mimo Londýn asi jezdí hlavně nad zemí, ale ve městě dost často zajíždí pod zem. Abychom si to shrnuli, všechny tři druhy kolejových vozidel jezdí nad zemí i pod zemí, sdílejí zastávky a jezdí každý jinam. Takže se vám klidně může stát, že narazíte na underground, pod kterým bude jezdit overground a někde kolem (nad nebo pod) se budou prohánět vlaky. A to jsme ještě včera na procházce kolem Liverpool Street zjistili, že se staví Elizabeth Line - západo-východní spojení na Heathrow. Zatím jsem nepochopil, jestli to je metro nebo vlak nebo jestli už jakoukoli snahu o kategorizaci prostě vzdali.
Víc detailů a informace o cenách sepsal už před několika lety kamarád Athaj, pro zájemce rozhodně doporučuji.
První noc a dny
Proto se není čemu divit, že jsem hned úvodní cestu mírně zabloudil. Vlastně ani ne tak zabloudil, jako přejel. Skvělá aplikace CityMapper mi řekla, kterým vlakem mám jet. Ale já na místě viděl ještě další, se stejnou konečnou. Už jsem jel docela na poslední chvíli, nechtěl jsem hned na úvod nechat pana domácího čekat, tak jsem nastoupil a těšil se, jak jsem na aplikaci vyzrál. A ukázalo se, že jsem ji spíš měl poslouchat. To, že má vlak stejnou konečnou neznamená, že má stejné zastávky. Harringay jsem tak profrčel a vystoupil až na Alexandra Palace, asi o 3 míle dál. Nezbývalo, než se panu domácímu SMSkou omluvit a počkat na vlak zpátky. A protože už jsem pokorně poslouchal aplikaci, byl jsem odměněn správnou stanicí, klíči a lahví vína na uvítanou. Dan mi ještě vysvětlil ovládání kotle a podotkl, že ho zrovna zapnul, takže by tam zítra už mohlo být docela teplo. V bytě nebylo prakticky nic, takže jsem z kufru vytáhl hrnec a peřinu, uvařil si čaj a šel spát.
Další den už jsem regulérně pracoval, nastavoval počítač a vývojové prostředí a seznamoval se s kolegy a procesy. Ukázali mi, kam se chodí pro kafe (máme v přízemní baristu s profi-kávovarem, kterým nam dělá zadarmo kafe), na oběd (super italské bistro, to zadarmo není) a na pivo (to zadarmo je, v nejspodnějším patře jsou kromě fotbálku a ping-pongu i čtyři pípy). Po práci jsem se vydal na dobrodružnou výpravu (vzhledem k pospané situaci s dopravou je každá cesta dobrodružná) do nejbližšího supermarketu nakoupit nějaké základní potraviny a vybavení (třeba povlečení k té peřině). Obchody naštěstí fungují všudě stejně, takže hlady jsem nezůstal. Nejdůležitějším úkolem zůstávalo sehnat internet, protože sedět a koukat do zdi večer moc zábavné nebylo.
Pracovní bar
Práce probíhala tak nějak očekávatelně, zvolna jsem se seznamoval s prostředím i lidma, učil se chápat systém a řešil nějaké drobnější úkoly a bugy. První dny mi navíc hodně zpestřilo počasí - sněžilo. To není v Londýně jen tak - podle poznámek místních sněží přibližně jednou za dva roky a to tak 5 hodin dohromady. Teď snežilo už třetí den v kuse. Doprava kolabovala, lidé zůstávali doma a střádali zásoby. Tak se stalo, že jsem byl v pátek v kanceláři celý den sám. Ostatní zůstali doma (protože snežilo). Nebylo to úplně ideální, protože na začátku potřebujete, aby vám někdo skoro pořád něco vysvětloval. Obzvlášť, když je nová nejen firma, ale i stát. Dělal jsem si z nich legraci, že sotva napadne pár centimetrů, všichni panikaří, ale když jsem odpoledne viděl, jak jsou všechny vlaky postupně zrušené, začal jsem to chápat. Nakonec jsem se domů nějak dostal.
Sněhová kalamita
První víkend
V sobotu jsem pak jel do práce znovu, protože jsem na dálku hrál Sendvič a internet ještě doma nebyl. Na Sendviči se hodně dařilo první čtvrtinu (průběžně první), druhou jsme se ještě drželi (průběžně druzí), třetí byla strašná (nebyl čas zkoumat pořadí) a ve čtvrte jsme se trochu zlepšili (celkově osmí). Ale byla to zábava i na dálku a popovídal jsem si česky. Navíc mi během dne přišla SMSka, že kouzelná krabička s internetem čeká na vyzvednutí, takže jsem z práce jel autobusem (vlaky asi stejně nejezdily) a stavil se ještě pro vstupenku mezi civilizované lidi v podobě samoinstalačního balíčku společnosti Virgin media. Jak málo stačí k tomu, aby se kvalita života dramaticky zlepšila.
V neděli jsem vyrazil na procházku do obrovského parku Hampstead Heath a v tamní kavárně začal psát první příspěvek na tenhle blog. Kruh se uzavřel a můj první týden v Londýně taky.