Od března roku 2018 bydlíme v Londýně. Jak se nám to přihodilo, co bylo potřeba zařídit, jak se v Londýně hledá práce a bydlení a jestli tu vážně pořád prší bude několik následujících textů.
První myšlenka na vážnější pokusy o život někde venku přišla v Dublinu na konferenci (SREcon). Došlo mi, že mi chybí takovéto nadšení a vzrušení z budování něčeho nového, které jsem cítil na začáku v Apiary. Po akvizici Oraclem se to přeci jen trochu vytratilo. A jak jsem pořád poslouchal přednášky o tom, co kdo všechno dělá, jak se jim to(ne)daří a jak zoufale hledají lidi, řekl jsem si, že to zkusím. O tom, že by nás lákalo zkusit žít někde jinde jsme s Hankou uvažovali už dlouho (asi tak od doby, co jsme spolu), ale pořád nám do toho něco lezlo (škola, další škola, svatba, stěhování do Prahy, další škola). Teď to vypadalo, že žádné další školy ani svatby nehrozí.
Ze začátku jsem to bral jen jako takový experiment, abych zjistil, jestli by mě někdo chtěl a jestli toho umím dost. Velký stánek na SREconu měl Intercom a jeden večer dokonce uspořádali párty ve svém Dublinském sídle. Produkt jsem znal (používali jsme ho v Apiary), kancly se mi líbily, se zaměstnancema se dobře povídalo, tak jsem jim po návratu napsal :-) Plusem bylo, že mají pobočku i v Londýně (a pro ten já měl slabost vždycky), takže by Dublin nemusel být konečná.
Z Intercomu se ozvali, párkrát jsme si zavolali, udělal jsem domácí úkol, naživo jim napsal faktoriál a nějaké procházení pole. Pokecali jsme o organizaci práce a týmu (říkají tomu culture contribution) a pozvali mě do Dublinu na on-site interview. Tam to bylo docela náročné, protože jsem jednak (umíral) měl rýmičku a jednak mě tam asi šest hodin nechali programovat, mluvit s manažerama, designérama, navrhovat datové modely a vůbec se projevovat, aby zjistili, jestli mě chtějí. Závěrečnou culture contribution session jsem už asi moc nevnímal, a jak jsem to pořád bral jen jako experiment, neprojevoval jsem se tam úplně ideálně. Takže mi nakonec pár dní nato zavolali, že dobrý, ale nemyslí si, že bychom si rozuměli. To se samozřejmě dotklo mé ješitnosti, ale zpětně viděno, jsem to fakt moc nezvládl (detaily o tom, co se nepovedlo a jaké vidím rozdíly mezi českými a zahraničními pohovory sepíšu někdy časem).
Dublinský výlet ale potvrdil, že bych o nějakou zahraniční zkušenost vážně stál, takže jsem to pak uchopil trochu koncepčněji. Začali jsme upřesněním místa - shodli jsme se, že do Dublinu by se nám moc nechtělo (Hanka by tam měla problém sehnat nějaké smysluplné místo, je tam komplikovanější spojení a navíc tam nic moc není :-)). Chtěli jsem něco, kde se mluví anglicky, kde mají rozumné možnosti i pro absolventy mezinárodních vztahů a odkud je to z ČR tak dvě hodiny (tím vypadla Amerika). Zůstal tak vlastně jen Londýn. Dále jsem začal systematicky procházet nabídky firem, trénovat algoritmické úlohy a pečlivěji se připravovat před každým kontaktem.
Už někdy v průběhu námluv s Intercomem jsem napsal jedné své známé, jestli nemá tipy na práci v Londýně. Dřív pracovala ve firmě Snyk (odtamtud jsme se také znali), takže mě spojila s Garethem (architect ve Snyku), který mi navrhl buď pozici přímo u nich nebo další dva kontakty. Snyk byl u mě v podobné škatulce jako Intercom - znal jsem jejich produkt, věděl jsem, že jsou hodně schopní a že dělají něco smysluplného. Navíc jejich domácí úkol vypadal zajímavě, tak jsem to vyzkoušel, zavolal si s Garethem a dalšíma lidma, až jsem nakonec v prosinci seděl v letadle do Londýna na setkání s Guyem, CEO. Přihodil jsem si k tomu ještě jeden onsite pohovor, ať neletím zbytečně. Guy na mě udělal opravdu dojem, je to velký pohodář a sympaťák. Chtěl si ještě zavolat s Jakubem (CEO Apiary), aby se na mě přeptal (což mělo háček v tom, že jsem to nejdřív musel Jakubovi říct). Tam jsem ale už tušil, že to asi dopadne dobře. A tak jsem symbolicky na Štědrý den ráno našel v mailu návrh smlouvy.
Domluvili jsme se na nástupu prvního března, takže jsem měl dva měsíce na to všechno předat v Apiary, vyřešit bydlení, vymyslet stěhování, rozprodat nahromaděné pražské krámy a rozloučit se obrovským množstvím kamarádů. Všechno dobře dopadlo, stěhováci už budou brzo na cestě a máme krásné bydlení. O tom, jak jsme ho hledali bude příští text.