Tenhle text je trochu osobnější, spíš je to takový můj deníkový zápisek, abych měl ve stáří na co vzpomínat, takže tu toho o Londýně a životě v něm moc nenajdete. Jsou kompenzaci tu máte aspoň tipy na dobré pivo a čaj :-) Příště už bude něco ze Spojeného království.
Minule jsme opouštěli Londýn s příslibem hezkého bydlení, takže je nejvyšší čas rychle prolétnout poslední dny a týdny v Čechách a na Moravě.
🛠🚚🛋🛏
Konec února byl ve znamení uklízení a ~alkoholu~ loučení. Někdy se to i spojilo - jako když nám kamarádi přišli pomoct rozmontovat nábytek a zabalit krabice (ještě jednou moc díky všem), což se průběžně změnilo v ochutnávání vína a různých dalších dobrot. Většinu nábytku, co jsme v Pražském bytě měli, se nám podařilo odprodat různě po aukru, něco si odvezla IKEA (mají na to příjemnou a jednoduchou službu - https://www.druhyzivotnabytku.cz/), něco si vzali kamarádi. Oproti původní obavě nakonec zmizelo všechno a nemuseli jsme přesvědčovat ani majitele, ani nové nájemníky, že si naše vybavení chtějí nechat a ještě nám za něj zaplatit.
Jelikož jsme v Karlíně bydleli bezmála tři roky a byt přeci jen nesl stopy opotřebení, měli jsme trochu obavu (ještě zesílenou historkami kolegy), jak moc se nám vrátí kauce a co všechno ještě budeme muset uklízet. Nakonec to dopadlo asi nejlépe, jak mohlo (tedy pro nás). Když jsem odletěl do Anglie, proběhlo v bytě několik prohlídek. Nájemníky se ale nedařilo sehnat - údajně jim nevyhovovalo, že byt není vhodný pro spolubydlení. Tak se majitel rozhodl vybourat kus zdi a udělat dva neprůchozí pokoje. Osobně mi přijde, že je to spíš blbost a docela mě mrzelo, že se do tak hezkého bytu bude zase rýpat (už takhle tam bylo denního světla dost málo), ale je to jejich věc. Nám to ušetřilo peníze a organizování, protože jsme nakonec nemuseli ani malovat. A kauce se nám vrátila celá.
🎉🍾🍻🍷
Velká loučení nakonec proběhla tři. V Brně jsme uspořádali velikou zpívací párty hned po šifrovačce VIDAMISE. Následoval obědem s bývalými kolegy z obou Brněnských firem (konečně jsem se taky podíval do skvělého podniku 4 pokoje - rozhodně doporučuji) a posezení s méně hudebními kamarády.
Kolegy z Apiary jsem vytáhl zkusit si řízení dopravního letadla do simulátoru, kde tehdy pracoval táta (odkaz sem dávat nebudu, protože už tam nepracuje a nestojí to prý za to :-)), po kterém následovala samozřejmě večeře a pivo. Několik statečných nás pak ještě pokračovalo na koktejly a zakončili jsme nekonečně ošklivou slivovicí v James Dean baru v centru :-)
Přistání na Novém Zélandu.
V mezičase jsem se ještě s několika spolužáky z gymplu stihl potkat v pivovaru Beznoska a rozloučit se se šifrovací komunitou na únorové Puzzled Pint ve Zlejch časech. Jsem rád, že se nám s Přibíkem Puzzled Pint v Praze povedlo rozjet - snad se nám povedlo někoho k šifrovačkám přivést nebo alespoň dát lidem možnost se pravidelně vídat a odpočinkově si zaluštit.
Pražské zpívací loučení proběhlo v čajovně Na Cestě (pokud neznáte, určitě tam někdy zajdětě - možná se trefíte do chvíle, kdy tam budou kamarádi hrát, ale i bez toho je to super místo). Dostal jsem krásný památníček na cestu (během prvních dnů jsem si v něm velmi často listoval a vzpomínal - moc děkuju) a důstojně se se všemi rozloučil.
🛫
Pak už čas trhnul oponou a my jsme seděli v restauraci Orlík s několika nejstaršími pražskými kamarády (jako že se známe nejdéle, ne že by byli staří) na posledním pivu před odletem. Celé se to nakonec trochu protáhlo, takže z toho spíš byla poslední whisky nad ránem, ale alespoň jsem se druhý den nevzbudil zbytečně brzo a neměl jsem čas na cestovní horečku. Na letiště mě odvezl táta a nemohl jsem se ubránit vzpomínce, jak jsem před 11 lety sedal do půjčeného auta a s jednou peřinou, jedním hrncem a trochou oblečení, se stěhoval do Brna. Peřinu i hrnec jsem měl v kufru i tentokrát a v přístím textu se dozvíte, že se mi obojí velice hodilo.